Procházím si svými zápisky z cesty a zjistil jsem zajímavou věc. Nemám skoro žádné. Prvně jsem měl v plánu aspoň jednou větou pohladit každého jednoho, kdo mi pomohl. A nakonec jsem ještě každý večer chtěl zasednout k papíru a trošku ulehčit svým myšlenkám. Se psaním jsem skončil skoro na začátku Turecka, v příměstském vlaku v Izmiru.
Chtěl bych říct, že nebyl čas. Ale to je hloupost, měsíc jsem byl na cestě, měsíc jsem měl čas. Rozdupal jsem své předchozí plány a raděj si šel užít okamžiky, které mi ani cár papíru nevrátí. Kdybych se dokázal přesvědčit, abych cestoval o týden víc, o měsíc, o rok, tak věřím, že by se někde na pláži našlo pár dní k reflexi. Takhle jsem reflektoval vlastně každou svou ideu. "Půjdu zleva? Šlápnu na lejno? Koupím si koření? Dám bakšiš? Dá mi někdo bakšiš? Co teď? Už nemůžu! Už zase můžu. Budu zpívat? Budu pít, jíst, kouřit? Sednu a budu čekat či sednu k čekajícímu? Zajímavé na cestování je pro mě to, že automatismy obvyklého života se jaksi vytrácejí. Stereotypy velmi ulehčují život, nezatěžují mozek. Jen každonoční boj s místními obyvateli, zvířaty i sám se sebou o kousek podlahy, trávy či lesní pěšinky po celém dlouhém a překrásně únavném dni často donutí k tomu nejjednoduššímu - podvolit se strachu, případně podvolit se svému tělu. V prvním případě vyhrála varianta běž kam nejdál můžeš, a tam nejdál najdeš pod dubem místo, romantické, tiché, měkké. No anebo, to se týká druhé možnosti, se jen tak rozvalíš před bránou domu a děláš, žes zabloudil případně, že počítáš hvězdy pro svou diplomovou práci. Prakticky to znamená, že hopneš do spacáku a neřešíš okolí. Nejhezčí na celém večeru je, že to může dopadnout obráceně, a pak ještě jinak. Mně osobně se však 8 nocí z 10 spí náramně. Devátou noc vyrušují většinou komáři a jiní brouci, desátou lidi, psi a jiní brouci.
Ale tady jsem nechtěl. Dnes bych se chtěl toulat uličkami Aleppa, vylézt na kopec nad Damaškem, usmlouvat rajče a s úsměvem se do toho červeného smajlíka zakousnout. Chtěl bych posté vysvětlovat, že nejsem úplnej trotl, a že opravdu jezdím s cizími lidmi neznámo kam. Chtěl bych se posrat na tureckém hajzlu, pak s neumytýma rukama vlézt do kostela a v arabštině přijmout podobojí. Ale úplně nejvíc rád, nejrád bych byl, pokud bych dnes ráno vstal, protáhl si svaly, odškrábl bodláky od komárů, umyl chrup a pak si dal kafe s prvním řidičem. Znáte dopolední únavu, která většinou přijde v prvních hodinách po probuzení. Tu má asi každej, protože v tu chvíli je stopující král úplně na dně, jeho poddaní na něj serou a nechají ho s držkou v blátě stát. A král pomalu usíná, kouří, čeká na neví co, ale je si jistej, že to přijde. Někdy to je ukrajinský pár, co ti udělá radost pytlíkem čaje (ideální do vody co nemáš), ale pak ti daj zahulit a ty se s nima v prašné silnici usadíš na turka. Pak se rozloučíš, a od té doby je najednou den krásnější a vše funguje ještě lépe, než sis dokázal představit. Jo a víš co, teď je čas na trochu objevování, přichází odpoledne, ty dojíždíš do svého vysněného města, kterému vůbec nerozumíš (anebo naopak ihned, ale spíš ne), první hodinu hledáš jídlo, žádné není, spokojíš se s vodou a cigárem, odhodíš boty a na chvíli sedneš do parku, kde si děti hrají s promáčklým koženým míčem. Podáš jim míč a sám se cítíš jak balón, jen vyletět do oblak a pak prasknout.
No a tak již přichází večer, koupíš rajče a chléb (rád bych nekupoval tak často, ale v tom horku v batohu zelenina fakt brzy přestane chutnat, proto mám pro nejhorší čas jen kousek libanonského chlebu, nebo už jsem ho snědl?). Pak potkáš pár místňáků, maj po večeři, po celodenním půstu jsou šťastní, že jsou tak čistí a high a nad věcí, a tak tě zvou tam, a ještě k sobě, a na jídlo a na vodárnu, a ty odmítneš, ale druhého ne, protože se hrozně těšíš na jeho úsměv až se na něj usměješ a řekneš: Keefak? Shukran, nebo podobně.
Někteří lidi z cest mi opravdu hodně pomohli, nevím jestli já jsem někomu tak moc pomohl. Za velké činy jsem snad vždy dokázal ze srdce poděkovat, co taky víc, a přislíbil opětovné stejné chování k nim či i k jiným. Ale těm dalším jsem jen stihl říct dík čau a pá, a to ještě jednou rukou jsem musel zastavovat ostatní auta, ať mě v té křižovatce nesejmou. Nicméně mám tu spis aspoň prvních 39 aut, tak aspoň ty tu zmíním.
1. den
1. Táta, z Rožnova na Bumbálku, a ještě mi k tomu koupil spacák, respekt! Trocha domova, poslední.
2. Jáno, do Bytči, dobrej závozník divadelních souborů
3. Historik, co má obchody s rozličným tovarem, chytrý borec, a snad i šťastný
4. DJ a zvukař, co jel spát za svou ženou do Strečna. Asi hradní paní..
5. Ján - realiťák, sice jsi byl divný, ale za tu cestu až do Michalovců zasloužíš hudlana!
A pak jsem šel nádherně spát pod kostel. A vzpomněl jsem si, že v 6 večer na Bumbálce, jsem viděl autobus s nápisem Frenštát, myslím, že to byl cyklobus. A já měl stochutí do něj skočit. Ani nevím proč.
2. den
6. Ján - plynař, co byl na Čukotce,
7. Vasil - mladý Ukrajinec, honič svých tužeb a snů
8. Vozič akvarijních rybek, trochu mi připomínal Flanderse a vzal mě priamo na hranici
Tak to bylo Slovensko, hrozně rychle jsem ho opět zvládnul, nebyl to můj cíl, ale vím, že do Levoči, Spišsskej a na hrad se zajet podívat musím
9. Ivan, první velké díky, ukázal mi, jak se kšeftuje s naftou mezi 3 státy, ukázal mi, že Ukrajinci pijí skvělé kafe, uměl ale po slovensky, takže jsem se zatím moc neukázal
10. taxikář, co jel do práce: tenhle typ řidičů je za trest. Nevíš, jestli od tebe prachy chtějí, ještě mávají odloženou cedulí taxislužby na zadním sedadle a usmívají se, pak prohodíš slovo Odessa, a u něj vidíš podnikatelský výraz, že by tě tam jako hodil. Nevím no
11. Pak jsem zas potkal kámoše od Ivana, svezl mě pár kiláků, už jsme spolu měli 2 kafe a 5 cigár před hodinou... Dobrý chlap od rodiny, zemědělec
12. Zapšklá banda rumunských železničářů jedoucí do Lvova na konferenci. Já se odpoutal ve vísce před Strijí, bohužel na místě plném komárů. Jeden z mála děsivých dní, od chvíle, kdy jsem se hádal s bábou na záchodcích, co jsem ztratil Ivana až do dalšího rána, kdy mě vzbudili místní sličné potulné ženy. Jediný moment k zapamatování byla pětiminutovka na benzince....
need to go .)
need to go .)
