Jan is back

Tak ve čtvrtek 26. tohoto měsíce jsem se vrátil. Takže za 25 dní hm.
Nic mě nenapadá, ještě je brzy. Fotky jsou na kokot. Oči jsou na kokot. Zima je na kokot.

No ještě to pro mě bude těžké vyrovnat se s vlastním já v daném místě a čase. Když se pohybuju cestovatelskou rychlostí, duše ani tělo se často nestihnou usadit a já už opět vstávám a utíkám poznat nové. Jak jednoduché.. a jak náročné to přestat dělat.

Maps google se neumoudřil. Ale z Frenu na sýrijské hranice jsem najel zhruba 4850 km. Pak jsem cosi (řeknu 1000 km) procestoval tam, zamířil do Libanonu a opět do Sýrie, a opět ze sýrijských hranic do Brna já najel 2800 km.

Celkově 25 dní a 8650 km. Mhmm to je 346 km denně. Denně jsem v průměru ujel vzdálenost z Frenu do Prahy. Na další je ještě brzy...

Tak už jedu

Zítra vyrážím stopem na Slovensko.

Ze Slovenska na Ukrajinu.

Rumunsko, Bulharsko, Turecko,

do Sýrie,

do Libanonu,

do Jordánska,

a třebas do Egypta, nevím.

Přitom od doby, jíž už tak nějak mlhavě vnímám, se má rodná česká kotlina snaží zuby nehty dostat na Západ. Sám nemám rád, když právě zápaďáci tvrdí, že patříme do východní Evropy. Po geograficku jim tvrdím, že jsme z Evropy střední, a že tam odjakživa patříme. Střední se k mé rodné zemi hodí. Geopoliticky nepatřit nikam, ale nárokovat si nás mohou všichni (někdy nikdo). Střední se hodí i k lidským osudům. Střední nikomu nevadí, horší je, když někdo vybočuje, chce být jiný, je vědomě bohatý, či vědomě chudý, ostatním se nezamlouvá.

I když vlastně: i Slunce se od svítání celý den snaží dostat se na západ, aby ukončilo na nebeské sféře svou pouť nad pozorovatelem. Jenže co se zdá je sen. A tenhle pohyb je zdánlivý. Sluníčko putuje od západu k východu, jen ze Země se jeví, že nikoli. A vůbec, určovat světové strany i na úrovni galaxií? Kdepak je Galilei, když ho potřebuju :( Takže nevím kam přesně to jedu, jestli to je západ či východ, určitě jedu do zemí, kde není bidet ani pisoár, ale spíše turecký záchod. A nejspíš budu turecký záchod obrazně líbat, když na něj náhodou narazím.

Vzdušnou čarou se moje cesta dotýká tečny kružnice o poloměru 2600 km (Frenštát - kamsik v Jordánsku... to jest stejná vzdálenost jako Frenštát - Cabo Da Roca, což je mys v Portugalsku, kde jsme kdysi s Gymnáziem před maturitou koukali na Atlantik). 2600 km vzdušnou čarou se tedy nezdá tak moc. A gympl ožralí učitelé s ožralými žáky si to po dobu 2 týdnů lízli. Pravda, Portugalsko se člověku z Frenštátu zdá neskonale blíž, než Sýrie nebo Jordánsko. Maras.

Další maras je, že server google maps nedokáže vyhledat trasu do Káhiry z Frenu. Dle mých jen záchytných bodů mi spočítal maximálně cestu do Diyarbakiru kousek od Sýrijských hranic - 4026 km.

To mně docela mrzí, že se ani nepředpokládá, že by se někdo z Frenu sebral a jel tam třeba autem. V době, kdy stejný server nabízí aplikaci street view, takže se můžu před cestou v západním světě kouknout dokonce jak vypadá ta či jiná benzinka a zda-li u ní stojí sličné brigádnice myjící přední okna a koukající se, co má kdo pod kapotou, případně se podívat se zda náhodou před mým oblíbeným motelem nestojí lehká žena, což by mi (dle preferencí samozřejmě) značně ulehčilo rozhodování, u kterého motelu zastavím. Pro upřesnění - nikdy jsem nespal v motelu ani to nemám v plánu - motorest mi přijde lepší.

Takže tak, možná se zde v průběhu cesty na chvíli podívám a ukážu mým samojediným čtenářům, že žiju. A proč bych nežil. Bojím se napraných řidičů na Ukrajině. Bojím se, že se mi bude stýskat po rodině, po Šárce, po Evropě, po zápaďácích. Bojím se, že má arabština je opravdu slabá. Salam Alejkum. This is it :(

a taky se bojím jiných věcí, ale jinak se vůbec nebojím.

Pár posledních českých novinových titulků (snad západních?)

Česká lékařka nepřežila pád v Alpách...

Policisté v Praze honili zloděje a stříleli do vzduchu...

V USA popraví ženu, která si objednala vraždu manžela. Vrahům zaplatila sexem...

Bezbolestná modelace těla má výsledky spíše u štíhlých žen. (video)...

Drobnou pasažérku vyhodili z letadla. Musela uvolnit místo pro obézní dívku...

Ve Vltavě vylovili mrtvolu...

Auto přejelo ležícího muže...

a jeden můj osobní titulek: české ministerstvo životního prostředí je hnus! poblijte ministry, rozbijte kanystry, zapalte PETky a rozevřete ZADky. Fakt síla :(

a tak dále a tak dále.